13. kolo SK Jince 1921 – FC Jílové

4:4 (3:1)

Sestava: Borecký, Janošov, Cienciala, Remenár (66´Bartoněk), Kostelníček, Héč, Syrový, Štrach, Ctibor (46´Lébl), Jelínek, Půlpán

29´Janošov, 62´Půlpán, 80´Štrach, 84´Cienciala

Na poslední mistrák podzimu jsme jeli do Jinců a již od začátku měli problémy, neboť jsme cestou prorazili vanu u autobusu a kus cesty pro nás musel dojet soupeř, neboť bychom se k zápasu jinak nemohli dostat včas. Do Jinců jsme dorazili asi 5 minut před oficiálním výkopem a do zápasu tudíž kluci skočili téměř nerozcvičení. V prvních pěti minutách to nebylo až tak znát, soupeře jsme na jeho příšerném, hrbolatém a zvlněném hřišti uzamkli a dostali se do několika slušných šancí, ale ani agilní Eda, ani Pája, ani Pepíček své šance neproměnili a hrát začali domácí. A domácí začali proměňovat i své příležitosti. V 18 minutě domácí vsítili první branku, když střelu zpoza vápna skvěle vyrazil Jiřík na tyč, od které se míč odrazil před bránu a naše zkoprnělá obrana se zájmem sledovala, jak Matys pohodlně dobíhá a sám doráží míč do prázdné branky za bezmocného Boreckého 1:0. Ve 23 to bylo ještě horší, neboť Emil nádherně trefil z první centr do našeho vápna a nekompromisně zavěsil do vlastní branky a bylo to 2:0… Naštěstí jsme se oklepali a v 29 snížil hlavou Pája Janošov po centru Syrového z přímého kopu a snížil na 2:1. Pro nás to byla živá voda, ale místo toho, abychom do půle vyrovnali, tak jsme vyrobili další hrubku a domácí zvýšili již na 3:1… Za tohoto stavu se šlo do kabin, kde jsme si řekli, že v první řadě musíme zvýšit důraz v osobních soubojích, neboť v tom jsme za domácími hrubě zaostávali. Do karet nám nehrálo ani opravdu příšerné hřiště, na kterém téměř nešel hrát normální fotbal po zemi, míč uskakoval i při nejlehčích přihrávkách a byl to zejména boj, který vyhovoval jednoduše hrajícím domácím.

Prostřídali jsme, přeskupili řady a věřili, že se s utkáním ještě dá něco dělat, neboť fotbalově jsme na tom byli výrazně lépe. Stále nám dělal ale obrovský problém nerovný terén a tak i když jsme se dostávali do nadějných příležitostí, tak jsme své šance nedokázali dotáhnout. Až v 62 minutě jsme se dokázali prosadit zásluhou Pepíčka Půlpána a snížili na 3:2… Domácí poté odolávali až do 80 minuty, kdy náš tlak vyústil ve vyrovnávací branku Máry Štracha a poté svou druhou branku v utkání, tentokrát do správné brány, vsítil v té době již vysunutý kapitán Cienciala a otočili jsme na 3:4. Vedení jsme ale nedokázali udržet, když jsme v 89 minutě vyrobili hrubku, stopeři se nedomluvili s brankářem a domácí dráb Jiříka přehodil a upravil na konečných 4:4.

Po skončení utkání se v nás mleli emoce, neboť jsme na jednu stranu byli rádi za otočení utkání v čemž se opět projevila naše bojovnost a psychická odolnost mužstva, na druhou stranu v nás je i trošku zklamání, že jsme utkání nedotáhli do vítězného konce. Ale remíza je nakonec po průběhu asi spravedlivá, neboť i domácí měli své šance, které neproměnili, my byli fotbalovější a domácí bojovnější. Podzim je tedy za námi poměrně úspěšně, neboť naše výkony měly po špatném začátku stoupající úroveň a za to je třeba klukům poděkovat.