14. kolo Bílkovice – FC Jílové

2:5 (2:1)

Sestava: Héč, Bodlák, Nesvadba, Cienciala, Maroušek, Antoš, Syrový Kratochvíl, Kostelníček, Janošov, Dvořáček

Góly: 1´Syrový, 52´Cienciala, 58´Bodlák, 73´Maroušek, 88´Dvořáček

ŽK: 17´, 70´Kratochvíl

ČK: 70´Kratochvíl

Po třech kolech se slabšími soupeři jsme jeli na utkání proti konečně těžšímu soupeři, do Bílkovic. Nikdy v těchto končinách nikdo z nás nebyl, ba ani nejstarší pamětníci celé výpravy netušili, kde Bílkovice leží a jaké nás tam čeká prostředí. Museli jsme se spolehnout na intuici a rychlost našeho řidiče a po hodině a půl a po objetí téměř celé východní Evropy jsme konečně zdárně dorazili na místo určení. Hřiště, pokud se tomu tak dá říkat, bylo zvlněné jako vlny rozbouřeného Atlantiku, celý plac byl zhruba stejně široký jako dlouhý, ze dvou stran obehnán strmými svahy, na jejichž hřebeni hustě rostly bělokoré břízy, takže jsme si připadali jako v Ruské Tajze. Navíc terén, rozmoklý podzimními legendárními bouřemi, ve kterých se v roce 1941 utopily i německé tanky, dával tušit tvrdý boj a výhodu dával jednoznačně mužstvu, které hraje jednoduchý fotbal s dlouhými nákopy. Navíc jsme měli opět velké problémy se sestavou, kdy se k dlouhodobě zraněným Michalovi a Filipovi, přidal i nemocný Tomáš s Pepíčkem a Mára. Ve stejný čas hráli i starší žáci, takže jsme nemohli použít ani talentované starší žáky a jeli jsme přesně v 11 lidech, bez možnosti střídání. Do utkání jsme nicméně šli sebevědomě s tím, že zde prostě vyhrajeme a navíc předvedeme i herní vyspělost a dominanci. A své předsevzetí jsme začali naplňovat již v první minutě, kdy Pavlové v útoku šli do presingu, Pája Janošov míč vybojoval, nahrál pod sebe Pavlovi Syrovému a ten do odkryté branky nezaváhal 0-1. Branka nás uklidnila a cca 12 minut jsme domácí nepustili na naši polovinu, nicméně další šance, které jsme si po krásných kombinacích dokázali vytvořit, jsme neproměnili a tak jak už to bývá, udeřilo na druhé straně. Domácí vybojovali svůj první roh, míč kopnutý do vápna ještě stačila naše obrana odvrátit, ale za vápnem číhal domácí hráč Jiří Strnad a krásnou střelou pod břevno nedal Edovi v naší bráně šanci 1:1. Domácí to nakoplo a nás vykolejilo a hra se zcela vyrovnala, domácí vycítili svou šanci a začali nám zle zatápět. My nedokázali udržet míč na zemi, přizpůsobili jsme se domácím nákopům na své rychlé hráče, prohrávali souboje a pozdě dostupovali a toto byla domácí nejlepší desetiminutovka v zápase, ze které se dokonce ujali vedení. V 19. minutě jsme kopali roh, domácím se podařilo míč odvrátit, nakopli ho dopředu, kde však byl připraven Emil, vzhledem k tomu, že Kuba byl ještě ve vápně soupeře, tak byl Emil snad jedinkrát v zápase bez zajištění, míč si chtěl zpracovat, jenže ten mu prošel pod kopačkou a za míčem se již řítil domácí rychlík Vašírovský, který svůj samostatný únik chladnokrevně proměnil a bylo to 2-1 pro domácí. Branka nás ještě asi na 10 minut srazila a domácí měli další velkou šanci navýšit vedení, ale svůj přímák z hranice velkého vápna naštěstí pro nás do branky těsně nezatočili a tak jsme se vzpamatovali a začali hrát opět naši hru plnou rychlých přihrávek a křídelních průniků. Začali se opět rodit šance, ale žádná se do domácí branky nedostala, ať už vinou našeho nedůrazu, nepřesnosti, či skvělých zákroků domácího čaroděje Jacenka.

Vzhledem k nemožnosti střídání, jsme pouze prohodili některé posty, když jsme do středu zálohy vysunuli Emila a do stopera vrátili Kubu Nesvadbu a Páju Janošova stáhli na levou zálohu a do útoku vysunuli Bodla. Nutno se vší skromností říct, že tyto výměny byly naprostým trenérským majstrštychem a měly by být zlatým písmem zapsány v knize dějin trenérství .
Kluci do druhého poločasu vlétli jako velká voda, domácí nevěděli kam dřív skočit, útok za útokem se hnal na domácí svatyni a branky na sebe nenechaly dlouho čekat. V 52. již domácí přetížená obrana povolila a po krásné kombinaci ze středu pole, včera fantastický Bodlo, narazil agilnímu Emilovi a ten chladnokrevně prostřelil domácího Jacenka a již jen běžel a div si ucho neukroutil ala Tomáš Necid  -2:2. Tato branka naprosto uvolnila naše borce a bylo jen otázkou času, kdy přidají další branky. A ta vítězná padla již v 58 minutě a symbolicky jí vstřelil hrdina včerejšího utkání a nejlepší muž na hřišti pan Jan „Bodlo“ Bodlák, který si naběhl opět středem pole, kde mu lahůdkovou nahrávku tentokrát naservíroval Kryštof a Bodlo bodlem za tyč nedal domácímu brankáři šanci a vedli jsme 2:3. Domácí se chtěli vzchopit a ještě něco se zápasem udělat, ale jejich asi jedinou velkou šanci, kdy běželi dva domácí na našeho jediného stopera a kapitána, jim skvělým obranným zákrokem zmařil právě Kuba Maroušek. Zpět do utkání je mohl vrátit Kryštof, který ač již měl žlutou kartu z první půle, šel v 70. nesmyslně do tvrdého skluzu na půlce hřiště a trefil bohužel s míčem i nohu domácího hráče a rozhodčí správně vytáhl druhou žlutou kartu a Kryštof šel předčasně pod sprchy. Z počátku v nás byla malá dušička,aby domácí ještě zápas neotočili, ale to bychom neměli mít v mužstvu superhrdinu Bodlomena, který zaujal pozici ve středu pole a stačil plnit nejenom roli špílmachra, ale dokázal i útočit a kdyby nám vyloučili ještě stopera a brankáře tak by to asi i odbránil a odchytal . Hned v 73. Bodlo, vysunul Pavla Syrového, ten obešel i brankáře, který ho ve vápně srazil a byla z toho penalta, kterou chladnokrevně proměnil Kuba Maroušek a bylo vlastně hotovo. My zkušeně kontrolovali průběh hry a podnikali jsme rychlé brejky, ve kterých spaloval jednu obří šanci za druhou zejména Petr Dvořáček, aby nakonec svůj jinak výtečný výkon přeci jen v 88 minutě podtrhl a upravil skóre na konečných 2:5.

Kluci předvedli skvělý výkon, v kritických momentech se semkli a ukázali svou velkou sílu, do jara, pokud zvládneme poslední domácí zápas s Úvalama, půjdeme z dobré pozice a určitě zaútočíme i na nejvyšší příčku. Kluci, jen tak dál, děkujeme, včera jsme na vás opět byli velmi hrdí….