27. kol FC Jílové – TJ Sokol Mukařov

5:2 (3:1)

Sestava: Půlpán O., Bodlák J. (73´Svoboda), Cienciala, Kostelníček, Půlpán J. (46´ Plop), Bodlák A. (46´Bartoněk), Kratochvíl, Mucks, Janošov, Lébl (46´Štrach), Dvořáček (60´Hervert)

Góly: 15´Dvořáček, 34´Bodlák, 44´75´84´Kratochvíl

Zápas proti Mukařovu, jsme již pojali jinak než běžně a to s ohledem na příští sezonu, jsme do mužstva začali zabudovávat současné starší žáky, kteří buď příští rok do mladšího dorostu přechází (ročníky 2003), nebo mají takovou výkonnost, že nám budou muset příští sezonu výrazně vypomáhat (ročník 2004). Celkem jsme do zápasu zapojili šest starších žáků, z nichž někteří za dorost nastoupili vůbec poprvé a kluci se rozhodně neztratili. Nejtěžší pozici měl asi Ondřej Půlpán v bráně, který odchytal celých 90 minut a zápas zvládl naprosto skvěle, když vlastně nevyrobil jedinou chybu a několikrát nás dokonce výrazně podržel.  Na výkonu celého mužstva však byly změny velmi znát a fyzická převaha hostů byla zejména v prvních cca 10 minutách velmi výrazná. Hosté svůj tlak proměnili záhy ve vedoucí branku, kdy Kubát tváří tvář Půlpánovi nezaváhal. My hráli bez pohybu, bez důrazu a jako kdyby se nemohlo nic stát a až asi po 15 minutách jsme se probudili, kdy hezkou kombinaci proměnil Dvořáček ve vyrovnávací branku a bylo to 1:1. Nás přeci jen vyrovnání trošku nakoplo k lepšímu výkonu a začali jsme hosty přehrávat naším kombinačním fotbalem, několik obrovských šancí jsme ještě neproměnili zejména zásluhou Pepíčka Půlpána, který dnes střelecké kopačky opravdu neobul . V 35. minutě jsme se zaslouženě ujali vedení Janem Bodlákem, který potvrdil svou den starou vítěznou trefu za áčko mužů, a vedli jsme 2:1. A ve 44. minutě bylo ještě veseleji, když penaltu za faul na agilního Muckse, s jistotou proměnil Kryštof Kratochvíl a bylo to 3:1.

Do druhé půle jsme udělali několik změn, chtěli jsme, aby si zahráli i ostatní žáci a výkon se víceméně nezměnil. Naše hra byla těžkopádná, ale zápas jsme kontrolovali a byli stále výrazně lepším mužstvem, i když to žádná hitparáda opravdu nebyla. I hosté občas zazlobili, takže jsme stále museli být ostražití, ale gól se nám stále ne a ne podařit vstřelit. To se kuriózně podařilo až Kryštofovi v 75, kdy si naběhl na centr z pravé strany, skákavý míč ale trefil špatně, ten sice letěl na hostující bránu, ale bez razance a brankář si ho v klidu chytal do koše, leč byl to koš pravděpodobně basketbalový, neboť míč mu propadl i mezi nohama a my vedli rázem 4:1. Tuto branku ale úspěšný střelec neviděl, neboť se po střele vztekle otočil a pronesl pár vulgárních výrazů ke svému kopytoismu a odcházel od brány …. My byli touto úspěšnou ranou tak nadšeni, že prakticky po rozehrání, naše oslavy utnul Kubát, který využil nepozornosti a snížil na 4:2.  Žádné drama jsme ale nedopustili, zápas stále kontrolovali a definitivní tečku za zápasem udělal opět Kryštof, kdy tentokrát krásnou ranou z přímého kopu nedal hostujícímu brankáři žádnou šanci a upravil na konečných 5:2.  Velmi nás potěšilo, že jsme zapracovali tolik kluků z žáků do mužstva, ověřili si, že to půjde i příští sezonu a zejména mladší kluci si v kabině s obrovskou chutí zařvali vítězný pokřik, což letos zažili vlastně prvně ….