Krajský přebor staršího dorostu – baráž

SK Kosmonosy – FC Jílové

4:3 (2:3) 

První zápas play-off Krajského Přeboru staršího dorostu jsme jeli odehrát k soupeři do dalekých Kosmonos. Věřili jsme, že jsme schopní dvojzápas zvládnout a do utkání jsme vstoupili sebevědomě a dobře. Nicméně celou sérií nás prováděl problém obrovských individuálních chyb, ze kterých soupeř těžil a trestal je. Domácí se i přes náš počáteční tlak z jedné z nich ujali záhy vedení a dvojutkání provázel po tři poločasy za sebou stejný kolorit, my byli po většinu utkání lepší, tvořili jsme hru, dostávali se do šancí a občas i některou z nich proměnili a soupeři stačilo vlastně počkat na to, co vyrobí za genialitu naše defenziva a pak ji téměř bez práce potrestat. První poločas jsme v Kosmonosech ještě zvládli a vedli po brankách Muckse, Dvořáčka a Šifry 2:3.

Druhý poločas jsme ale nezvládli a i díky pomoci pomezních rozhodčích, kteří nás téměř nepustili na půlku soupeře, jsme prohráli 4:3. K vidění byla i tak neuvěřitelná situace, kdy jsme za stavu 3:3 kopali rohový kop, domácí brankář vyrazil nejdříve na brankové čáře dvě dorážky Héče, společně se stoperem na sobě na brankové čáře leželi, až se míč odrazil k Sajtnovi, který míč do branky procpal a měli jsme vést, ale pomezní odmával naprosto nepochopitelný ofsajd. Divili se tomu i domácí diváci, nikdo nechápal, proč to dělali, ale prostě to tak bylo. Chvilku na to, jsme vyrobili další „parádu“ a domácí vsítili vítěznou branku. Pohárová matematika byla jasná, musíme doma zvítězit, nejlépe o dvě branky…

FC Jílové – SK Kosmonosy

7:4 (3:3)

Odveta po jednogólové porážce na hřišti soupeře měla jasnou matematiku. Pokud chceme nechat soupeře pod sebou, musíme vyhrát aspoň o gól, pokud nedostaneme více než dvě branky, nebo o víc.  Do zápasu jsme šli odhodlaně, v téměř kompletní sestavě, snad poprvé na jaře, ale hned na začátku utkání dostal náš plán vážnou trhlinu, po chybné rozehrávce Lukáše se soupeř snadno ujal vedení. My dopředu hráli dobře, díky střelecké potenci Petra Dvořáčka jsme zápas po chvíli otočili, ale soupeř opět velice snadno po naší hrubce vyrovnal. Scénář byl stejný celou první půli, my hráli a útočili a hosté se na nás vždy lehounce dotáhli. Poločas 3:3 nevěstil nic dobrého, v kabině jsme chlapce důrazně nabádali k mnohem většímu důrazu a k zrychlení a zjednodušení celé hry.

Naše slova tentokrát nepadla na plané pole a chlapci se v posledním poločase zpackané sezony vzedmuli ke skvělému výkonu, hosté nevěděli kam dřív skočit a jeden útok za druhým se valil jako tsunami na stále propustnější hostující obranu. A padali také branky, navíc krásné branky po skvělých kombinacích a křídelních kontrech. Hostům jsme naložili na cestu ve druhé půli naprosto zaslouženě další čtyři kusy a kluci si tak v poslední možné chvíli zlepšili náladu a vylepšili těžkou sezonu. Všichni zaslouží obrovský dík, měli to celý rok velmi těžké. Co nás nezabije, to nás posílí a tak příští sezona bude určitě mnohem radostnější.